EU rozhodla, že se máme pořád moc dobře, zdraží prakticky všechno přes další poplatky za CO2

I velmi málo nadaný člověk už pochopil, že naši životní úroveň táhne ke dnu zelená politika EU, skrze níž si Unie současně osobuje stále větší moc. Co na to EU? Nemíní ani ubrat a nechat nás chvíli dýchat, naopak vymyslela nové utažení šroubů, které nás dále ožebračí.

životní úroveň táhne ke dnu zelená politika EU
životní úroveň táhne ke dnu zelená politika EU

Když jsem se včera ráno vzbudil a otevřel notebook, měl jsem pocit šílené kocoviny, i když alkoholu už delší čas neholduji. Důvodem bylo oznámení, že se Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze. Brusel tedy v honbě za snižováním emisí CO2 hodlá výrazně zpřísnit trh s emisními povolenkami, pikantně pod hlavičkou českého předsednictví řízeného mužem, který ještě loni v září sliboval, že zajistí pravý opak.

Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze.
Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze.

 

EU hodlá upravit hlavně obchodování s tzv. emisními povolenkami, jenž se týká vytápění, silniční i nákladní dopravy. Vyjednávač Evropského parlamentu Peter Liese s vítězoslavným úsměvem na rtech oznámil, že „ovzduší tím získá mnoho, ušetří se velký objem CO2, a to za nejnižší možnou cenu“. Tím ale znovu jen dokázal, že z Bruselu se stal jeden velký vzdušný zámek, který zcela ztratil kontakt s realitou. I když vlastně ne až tak úplně. Europolitici jsou si totiž vědomi toho, že jejich krok přinese řadě lidí bídu. A proto o něm rozhodli v době, kdy většina lidí řešila úplně jiné věci – od vánočních nákupů až po fotbal.

Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze.
Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze.

Je sice pravdou, že prozatím jde pouze o návrh, který musí ještě oficiálně stvrdit Evropský parlament a členské státy, ale připomeňte nám, kdy naposledy jakákoli pitomost z dílen EU na těchto úrovních narazila. A opravdu neočekávejme, že by se třeba česká vláda, které pomalu končí předsednictví EU, postavila proti. Když byl v roce 2014 zvolen Petr Fiala šéfem občanských demokratů, Evropskou unii velmi ostře kritizoval. Dokonce uváděl, že neexistuje jediný bruselský recept, který by fungoval. Dle jeho tehdejšího názoru se tak starý kontinent choval jako by byl plný bláznů, díky čemuž začal ztrácet své postavení ve srovnání s USA a Čínou.

Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze.
Evropská unie takříkajíc pod rouškou tmy dohodla, že se máme ještě pořád dobře, a tak je třeba vytáhnout z našich kapes další peníze.

O tři léta později Fiala dokonce zmiňoval, že se EU musí změnit, jinak nemá šanci přežít. A ještě loni v září před volbami doslova uváděl: „Budeme tlačit na Evropskou komisi, aby uvolnila emisní povolenky.” Brusel se nicméně nezměnil, jen přidal na tempu a z tlaku na EK za uvolnění povolenek se pak stala podpora téhož. Čeští politici zkrátka sklapli ústa i naleštěné polobotky, v důsledku čehož se nad naší budoucností začínají stahovat opravdu temná mračna. Však kdo si ještě může neuvědomovat, že současné problémy s cenami energií jsou přímým dopadem zelené politiky EU? Řešit je lze tak, že politiky postavené na řízení neřiditelného a prohlubujícím se přerozdělování ubude, děje se ale pravý opak.

Návrh EU tak přinese jen další kolo zdražování, nic jiného. To navíc proběhne na mnoha úrovních. Brusel chce totiž od dodavatelů dovážejících do EU neekologicky vyráběného železa, oceli, hnojiv a dalších produktů vybírat od roku 2026 poplatek. Ten pochopitelně dané firmy nezaplatí ze svého, místo toho jej promítnou do ceny zboží. Daný krok je přitom míněn jako ochrana místních společností, jenž si neekologicky již počínat nebudou moci.

námořní doprava
námořní doprava

Do obchodu s emisními povolenkami bude zahrnuta i námořní doprava, což je poněkud paradoxně střela do vlastních řad. Není totiž žádným tajemstvím, že EU nemalou měrou tlačí elektromobily jako klimatické řešení. Jejich výroba je nicméně závislá na vzácných kovech, jenž se z nějakých 90 procent rafinují v Číně. Logicky se tedy musí dovážet, a pokud dojde na zdražení dopravy, což je s ohledem na kompenzace emisí vyprodukovaných během plavby logické, opravdu se nedá počítat s tím, že by bateriová auta čekalo zlevňování. Ceny naopak půjdou ještě více nahoru.

Vrcholem tragičnost snah EU je předem přiznaný dopad na snížení životní úrovně, který chce Unie zmírnit s pomocí tzv. klimatického sociálního fondu, do kterého má být vloženo 86,7 miliardy Eur (cca 2,1 bilionu korun). To je jen další přerozdělování, kdy peníze, které EU vezme všem, dá jen těm, kteří budou skákat, jak EU píská. Je to všechno jen další utahování šroubů balené do stále stejného obalu zelené ideologie.

Veřejné slyšení k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích
Veřejné slyšení k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích

Je tedy pochopitelné, proč EU o tak důležité věci jednala během víkendu na závěr roku. Pokud by totiž rozhodnutí padlo v průběhu týdne, zvedlo by ze židlí velké množství lidí. Takto ale politici doufali, že nedělní zpravodajství většina publika ani nezaznamená. Dnes se ostatně tomuto tématu již skoro nikdo nevěnuje, u nás zapadlo vedle pokračujícího soudu s Andrejem Babišem či dražších vajíček kvůli hrozbě ptačí chřipky. Obojí je přitom naprostá banalita, na kterou si za pár let pomalu ani nevzpomeneme. Na výše popsané nápady EU zapomenout nepůjde, budou nám životy devastovat dál a dál.

Putin bude rubly žádat asi i za obilniny, hnojiva, uhlí, ropu, kovy či dřevo

Ruský prezident Vladimir Putin
Ruský prezident Vladimir Putin

Ruský prezident Vladimir Putin stupňuje svoji hru vabank vůči Evropské unii a obecně Západu. Pravděpodobně totiž rozšíří okruh zboží, které Rusko bude ochotno „nepřátelským zemím“, včetně Česka, prodávat pouze za rubly.

Nyní se má opatření týkat plynu, Kreml jej však okruh dotčeného zboží patrně rozšíří o ropu, kovy, hnojiva, olejniny, uhlí, dřevo či obilniny. To je další problém pro české firmy a pro českou ekonomiku jako takovou. Česko totiž z Ruska ve velkém dováží kromě plynu a ropy také třeba právě kovy nebo chemické produkty, včetně hnojiv.

Jestliže by Rusko na platbě v rublech trvalo, což se zatím jeví jako pravděpodobné, Česko by muselo buď přistoupit na platby v rublech, nebo jít s Ruskem – jako zbytek EU – do třeba i léta trvajících sporů. Jde totiž o porušení smluv.

Druhá možnost znamená nejen soudní spory, ale zřejmě také přerušení dodávek. Tedy vážný problém pro již nyní těžce zkoušenou českou ekonomiku. Výpadek v dodávkách společně s růstem nákladů a inflací může vést v krajním případě k citelnějšímu ekonomickému propadu a k propuštění stovek tisíc lidí v ČR už v horizontu 24 měsíců.