Evropští výrobci solárních panelů varovali, že jsou „připraveni k uzavření výrobních linek“, pokud EU nepřijme mimořádná opatření k záchraně odvětví, jako je výkup jejich zásob, které se v posledních letech nahromadily kvůli přílivu levnějších verze z Číny.
V rámci svého průmyslového plánu „Green Deal“ chce EU podpořit domácí výrobu klíčových technologií, jako jsou solární panely, větrné turbíny a tepelná čerpadla, s cílem snížit závislost na Číně, která v současnosti představuje téměř 80 % celosvětového solární výroba.
Do roku 2030 chce Evropská komise dosáhnout toho, aby se 40 % evropské poptávky po solárních panelech vyrábělo v Evropě spolu s dalšími klíčovými technologiemi.
Zástupci sektoru však varovali, že tyto snahy mohou přijít příliš pozdě.
„V současné době máme situaci bez precedentu,“ řekl Euractivu Žygimantas Vaičiūnas, ředitel pro politiku Evropské rady pro solární výrobu (ESMC).
„Toto je pro výrobce kritická situace,“ řekl, protože evropští výrobci byli na pokraji uzavření výroby v Evropě. MeyerBurger, švýcarský solární výrobce, již veřejně pohrozil uzavřením obchodu v Německu a přesunem výroby do USA, pokud nebudou přijata žádná politická opatření.
„EU nyní vstupuje do klíčové fáze, kdy během příštích 4–8 týdnů jsou hlavní výrobci fotovoltaických [fotovoltaických] modulů v EU a jejich evropští dodavatelé připraveni uzavřít výrobní linky, pokud nebudou urychleně provedena zásadní nouzová opatření,“ napsal ESMC. v dopise zaslaném minulý týden předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, kterou viděl Euractiv.
V pondělí (5. února) odpoledne se očekává, že Komise během plenárního zasedání Evropského parlamentu učiní prohlášení o „stavu solárního průmyslu EU ve světle nekalé soutěže“.
Kupte si solární panely, jako by to byly vakcíny
Zatímco evropští výrobci jsou v současnosti schopni vyrobit 6 gigawattů (GW) solárních modulů ročně, jen v roce 2023 nainstalovala EU celkovou kapacitu asi 56 GW.
Očekává se, že roční expanze se bude dále zvyšovat, protože země EU dekarbonizují svůj energetický systém. To vedlo země jako Německo k varování , že bez čínských modulů by nebylo možné dosáhnout cílů v oblasti rozšíření solární kapacity – a tedy i cílů v oblasti klimatu.
Za poslední dva roky se však v Evropě nahromadily solární moduly, což zaznamenalo masivní pokles cen, naříkají zástupci odvětví.
Bylo to kvůli nadprodukci v Číně, řekl Vaičiūnas, což znamenalo, „že byli nuceni tlačit ceny dolů a vyvážet to co nejvíce“.
„V současné době je na skladě v přístavech a skladech EU přebytek dovezených fotovoltaických modulů, jejichž výkon se odhaduje na 70–85 gigawattů (ekvivalent minimálně 140–170 milionů fotovoltaických modulů),“ napsalo jeho sdružení v dopise von der Leyenové. .
„Společnosti z Číny prodávají fotovoltaické moduly pod výrobní náklady,“ řekl Vaičiūnas. V důsledku toho evropští výrobci nejsou schopni prodávat své vlastní moduly.
Evropští výrobci proto požadují odkup svých „nashromážděných zásob fotovoltaických modulů v EU“ prostřednictvím speciálního fondu na úrovni EU.
To by podle Vaičiūnase potřebovalo nakoupit moduly o výkonu přibližně 800 megawattů (0,8 GW), které evropští výrobci nejsou schopni prodat.
Evropská komise by mohla zřídit „nástroj pro zvláštní účely“, nový fond v hodnotě 200–250 milionů eur, řekl Dries Acke ze SolarPower Europe Euractivu, podobný tomu, co EU dělala při nákupu vakcín během COVID .
„Mluvíme o důležitých milionech, ale ne o šílených milionech,“ řekl Acke.
Není třeba se bránit?
Zatímco Vaičiūnas řekl, že by také podpořil EU, aby zvážila „opatření na ochranu obchodu“, tj. nová cla na solární panely z Číny, jako „poslední možnost“, Acke však před touto myšlenkou varoval .
Jeho sdružení SolarPower Europe nezastupuje pouze instalační firmy a evropské výrobce, ale také čínské výrobce, což podle Ackeho jen odráží „solární realitu“.
„Neexistuje žádná cesta k 1,5 nebo dokonce dvěma stupňům [globálního oteplování] s protekcionismem,“ řekl Acke.
V minulosti již Evropa uplatňovala cla na čínské solární panely, ale „výroba solární energie v Evropě stále zmizela“, dodal.
Podle zprávy Společného výzkumného centra Evropské komise je výroba v Číně v současnosti ve srovnání s Evropou zhruba o 35 % levnější.
Zástupci sektoru však očekávají, že se tato mezera během několika příštích let uzavře. „Očekáváme, že jsme nyní na spodní hranici cen,“ řekl Vaičiūnas a dodal, že „je jasné, že v budoucnu ceny porostou“ i u modulů dovážených z Číny.
Oba zástupci průmyslu vkládají své naděje do zákona Net-Zero Industry Act, který by zavazoval země EU, aby vyhradily určitou část svých dotací na solární expanzi modulům vyrobeným mimo Čínu, například v Evropě nebo USA.
„Za dva nebo tři roky bude situace úplně jiná, protože všechny tyto legislativní iniciativy připravujeme,“ řekl Vaičiūnas s odkazem na NZIA a další právní předpisy EU, které by mohly zavést zákaz dovozu výrobků vyrobených s nucené práce .
Otázkou ale bylo, jak mohou evropští výrobci mezitím „přežít tuto skutečně kritickou situaci“, zatímco NZIA nebude platit, řekl.
„V případě, že v příštích měsících ztratíme tyto klíčové kapacity, a to mluvím o [výrobní kapacitě] v zásadě šest GW, pak bude později mnohem obtížnější ji obnovit,“ řekl Vaičiūnas.
Na našich kanálech sociálních sítí prakticky každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. A jednou za měsíc na webu publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za předchozí měsíc. Dnes šesté pokračování s výběrem za listopad.
U nás v SOSP
Společnost pro obranu svobody projevu
Dostal se nám do ruky pracovní návrh zákona o dezinformacích, přesněji „o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online“ z dílny Ministerstva vnitra a je to čtení jak z Orwellova románu. Obrátili jsme se na tři vysoké představitele ODS a všichni se shodli, že návrh zákona od Ministerstva vnitra nemají k dispozici, nijak se na něm nepodílejí a ani nepovažují tuto aktivitu za vítanou. Návrh vznikl za zavřenými dveřmi a byl konzultován jen se zástupci bezpečnostních složek a státního zastupitelství bez účasti odborné veřejnosti. S demokracií a svobodou slova neslučitelné pasáže uvádíme v textu.
Nemusíme se všichni shodnout na způsobu řešení energetické krize. Můžeme mít každý i rozdílné názory na migraci, klimatické změny nebo situaci na Ukrajině. Někdo může volit levici a jiný pravici, považovat se za liberála, socialistu nebo konzervativce. To vše je pro pluralitní demokracii přirozené a nemělo by nás to zneklidňovat. Na jedné věci bychom se však shodnout měli – pokud tedy chceme udržet svobodnou společnost. Na něčem, co lze nazvat nejmenším společným jmenovatelem společnosti.
Společnost pro obranu svobody projevu – kdo jsme
Přes online formulář sběru cenzurních případů na sociálních sítích jste nám reportovali již 764 cenzurních zásahů. U většiny z nich je prokazatelné, že digitální platformy porušují vlastní pravidla, která si sama nastavila. Nové příklady – za sdílení zjištění německých výzkumníků ohledně anticovidových vakcín, za vtip o prezidentu Bidenovi, za upozornění, že meteorologové změnili v počasí barvy ze zelené na červenou, za muzejní artefakt ze 13. století…¨
Kupte si vánoční dárky z našeho e-shopu. Nabízíme kvalitní trička s několika originálními motivy v bílé a černé barvě, pěti velikostech a v pánském i dámském střihu. Podívejte se na ilustrační fotky i na to, jak vypadají na Danielu Vávrovi. Dále si můžete vybrat dvě skvělé knihy s věnováním autora nebo placky SOSP ve dvou velikostech. Podpořte nás a zabalte pod stromeček něco originálního.
Tomáš Lukavec si už léta zve k rozhovoru zajímavé hosty všech možných názorů (z posledních třeba pro kontrast Petr Robejšek nebo Mikuláš Minář) a jeho pozvání přijal i spoluzakladatel SOSP, Vlastimil Veselý. Poslechněte si rozhovor o stále užším koridoru pro svobodu slova.
Daniel Vávra vysvětluje, že se při obraně svobody projevu logicky zastáváme i těch, se kterými nemáme úplně shodné názory. Je s podivem, že tak základní věc není zřejmá v zemi, jejíž režisér proslavil příběh Larryho Flynta. Také o tom, proč nezaujímáme stanoviska ke všemu, co kdo kde hloupého řekl a proč nevoláme po jeho potrestání. A když někoho kritizujeme, nevoláme po jeho umlčení.
Ptáte se nás, zda aplikace BezDezinfa neporušuje svobodu projevu. To samozřejmě ne. Kdo by si však dobrovolně nechal nasadit ideologické brýle, které mu budou ukazovat falešný svět podle názorů toho, kdo brýle vyrábí, je slaboch a hlupák, který se svých práv vzdal. Svoje životní rozhodnutí o tom, s kým a jak komunikovat, by vložil do rukou cenzorů a kádrováků a nikdy by se nedozvěděl, co mu zamlčeli a koho skryli. Kdo by si nechal do svého mobilu nasadit černou skříňku, která mu bude sama cenzurovat informace, by zasloužil spíš lítost. Byl by to výraz nedospělosti, protože by tím přiznal, že není schopen sám posuzovat informace kolem sebe. Jiná otázka je, zda taková aplikace neporušuje pravidla soukromí a nevytváří riziko zneužití k šíření malware.
Dění v ČR
Výborný rozhovor s našimi partnery, Adamem Růžičkou a Janem Hořeňovským z Institut H21 o jejich žalobě na Ministerstvo obrany ve věci blokování webů. Ano, boj s „dezinformacemi“ slouží často jako zástěna před seriózní debatou o problémech, které by tento stát měl řešit a neřeší. A ještě se nám líbila charakteristika „black box governance“ jako styl vládnutí, kterého jsme svědky.
„EU předkládá jeden mediální zákon za druhým, zaštiťuje se v nich ochranou svobody projevu a svobody tisku, ale čím více jich bude, tím méně svobody zůstane. To platilo pro zákon o digitálních službách (DSA), který ukládá digitálním platformám povinnosti, které se již dlouho vztahují na všechny ostatní v EU, ale otevírá jim zadní vrátka velká jako vrata do stodoly. Ještě více to platí pro grandiózní „zákon o svobodě médií” označovaný jako “European Media Freedom Act“, který je koncipován jako nařízení, aby měla EU úplnou kontrolu… Evropská komise říká, že chce chránit média před členskými státy a dává je pod dohled superstátu EU. Ten druhý orgán – a to už dobře známe z jiných mediálních zákonů – dává digitálním platformám právo blokovat šíření obsahu i u legálních tiskových publikací, zdůrazňuje sice důležitost veřejnoprávního vysílání a jeho „dostatečné“ financování, ale nepochopil, co je to vlastně svobodný tisk a jak velký je jeho význam pro demokracii.“Komentář Daniela Vávry.
„Z ústavních práv a jejich étosu máme trhací kalendář. Jsme na prahu totality. A zejména mladí lidé, kteří nezažili rétoriku socialistického kádrováka, tomu tleskají. Vždyť přeci ti „zlí“ nemají mít žádná práva (a o Ústavě slyšeli jenom v hodinách dějepisu)… A to zlo začíná právě tam, kde se těm, se kterými nesouhlasíme, upřou základní lidská práva… Jednou si naše děti budou v učebnicích číst, co se dnes děje a bude dít – a nebudou chápat „jak jenom to bylo možné“. Kde se vzala ta nenávist, zloba a pohrdání lidmi s jiným názorem? Kdo pochopí dnešní dobu, pochopí to, co se dělo koncem 30. let u nás i ve zbytku Evropy… Respektujme ústavní práva těch druhých (a zejména těch se kterými nesouhlasíme). Bez Ústavy nemáme stát a bez státu platí jediné právo – právo silnějšího.“
Naši britští partneři z The Free Speech Union porovnávali podmínky užívání platebních a crowdfunding platforem podle respektu ke svobodě slova. Výsledky jsou tristní. 4 ze 7 platforem získaly skóre 4/10 a nižší. Vyhověly jen Worldpay (8/10) a Stripe (7/10). Nedoporučují ani jednu crowdfunding platformu. Podrobnosti ve 20-tistránkové studii.
Flagrantní ukázka toho, že cenzura soukromých digitálních platforem nevychází z jejich rozhodnutí, ale děje se pod politickým tlakem – bohužel i ze strany Evropské komise a americké vlády Joe Bidena (předchozí vláda Republikánů byla proti tomu). „Snaha EU ovlivnit Twitter je na hlavu a špatně hned ve dvou rovinách. První se týká takzvaných dezinformací a nenávistných projevů. Přesnější a méně pokrytecký název pro to je cenzura. Ta je téměř vždy špatně, kromě pár jasně definovaných a všeobecně přijímaných případů, jako je např. dětská pornografie. Svoboda slova je jedním z největších výdobytků klasického liberalismu. Každý dokáže najít projevy, které považuje za lživé, odpudivé a odsouzeníhodné. Zavedená svoboda projevu tak chrání hlavně nás samé pro případ, že by se moci ujala ta „druhá strana“… Že by zrovna EU dokázala nějak efektivně bojovat proti dezinformacím, když ve většině ostatních oblastí se chová jako slon v porcelánu, je také směšné.“
Na Slovensku je situace s omezováním svobody projevu bohužel ještě horší. „Vláda posúva do parlamentu zákon, ktorý vyzbrojuje tajné služby proti médiám natrvalo. NBÚ bude môcť blokovať „škodlivý obsah“, resp. vypnúť online médiá, platformy aj stránky a účty. Za škodlivý sa považuje taký obsah, ktorý môže ohroziť záujmy SR. Pôvodné časové obmedzenia teda padajú… NBÚ v dôvodovej správe k zákonu tvrdí, že za hybridnú hrozbu sa považuje aj „radikalizácia politickej diskusie vo verejnom priestore“ alebo „zásadné zvýšenie nedôvery a napätia medzi rôznymi skupinami osôb v spoločnosti“. Asi netreba dodávať, že tieto dve pravidlá by sa dnes dali použiť proti každému, kto má jasné – a tým aj kontroverzné – postoje… Pravidlá sa dajú pod bezpečnostnými zámienkami zneužiť na umlčanie tých, ktorí prinášajú informácie z druhej strany konfliktu. Výsledkom môže byť autocenzúra novinárov. Ignorovanie dôležitých tém… Poslanci by asi urobili najlepšie, keby si vyžiadali presnejšie nastavenie pravidiel, za akých je možné zarezať „nebezpečné médiá“. Aby nehrozilo, že prvou obeťou tohto zákona bude pravda.“
Vystoupení zástupkyně OSN pro globální komunikaci Melissy Flemingové na Světovém ekonomickém fóru (WEF) „neříká jen, že OSN cenzuruje projevy ke změně klimatu. Naznačuje, že OSN spolu s WEF cenzuruje mnoho vědeckých diskusí, například na téma COVID-19, a že OSN v současnosti vytváří nástroje k cenzurování VŠECH dezinformací, které považuje za neužitečné pro „stabilní, pokojný, harmonický a JEDNOTNÝ svět“ Flemingová uvádí, že „OSN a její partneři z WEF provádějí cílená školení, aby si vytvořili ovladatelné opoziční vědce, lékaře a influencery sociálních sítí, kteří jim budou pomáhat v jejich globálních propagandistických kampaních organizovaných přes partnerství s korporátními médii a velkými technologickými společnostmi.“
„Twitter byl s CISA přímo personálně propojen. Členkou jeho poradního výboru pro kyberbezpečnost byla Vijaya Gaddeová, ex šéfka firemního oddělení pro právo, politiku a důvěryhodnost, což je eufemistické označení pro hlavní cenzorku. Musk ji okamžitě po koupi Twitteru vyhodil… Zástupci korporací jako Twitter, Facebook, Reddit, Discord, Wikipedie, Microsoft, LinkedIn a Verizon Media se před volbami v roce 2020 měsíčně scházeli se zástupci CISA, FBI a dalších federálních úřadů a řešili zacházení s dezinformacemi během voleb. Tyto schůzky dále pokračují… Vláda v podstatě vykonává nátlak na firmy, aby za ni hlídaly internet… DHS nikde přesně nedefinuje, co považuje za dezinformace. Navíc všeobecně přijímané pravdy se neustále mění… Soustavné konzultace a upozorňování ale také můžou působit jako nátlak.“
„Musk je liberál, ktorý väčšinu médií a sociálnych platforiem nahnal pred zrkadlo. A hneď im aj povedal, čo v ňom uvidia, keď prestanú klopiť zrak. Uvidia cenzorov a manipulátorov… Ukázal, ako to je s pojmom „liberál”. Za liberálov sa dlho označovali práve správcovia médií a online platforiem. Bol to pritom neuveriteľne trápny omyl. Lebo v skutočnosti sa z nich stal opak liberálov. V slobode – a špeciálne v slobode slova – vidia problém. A riešiť ho chcú cenzúrou. Vymazávaním tých, ktorých oni sami vyhlásia za „toxických“. Ich idey už dávno nie sú liberálne. Sú progresívne. A to je zásadný rozdiel. Liberál si ctí slobodu, polemiku, pestrosť, toleranciu, práva oponenta. Teda hodnoty, ktoré progresívec hodil do koša – v záujme veľkej prevýchovy spoločnosti pod vlajkou novej, progresívnej viery.“
„V skutočnosti tu nemáme spory o boj s dezinformátormi, ale niečo celkom iné. Spory o boj s manipulátormi. Novú politiku médií a sociálnych sietí definoval George Soros ešte za vlády Trumpa. Verejne vyzval na odchod Zuckerberga z Facebooku. Sorosovi sa nepáčilo, že firma nedostatočne reguluje (cenzuruje) používateľov. Naliehal na to, aby sa aj Facebook pridal k príkladu platforiem ako Youtube či Twitter, ktoré vzorne vymazávali údajný „toxický obsah“. Soros sa pritom nijako netajil motívom: cenzúra mediálneho obsahu bola podľa neho nevyhnutná na to, aby bol porazený Trump. A aby voľby vyhrali progresívci… Twitter, ako jeden z väčších hráčov, vybočuje z novej inkvizičnej politiky médií a sociálnych sietí. A progresívnym dozorcom ukazuje, že spravovanie verejného priestoru sa dá robiť aj inak. Liberálne. Muskova vzbura zákonite spustila alarm. Pretože uvoľňovanie obojkov a slobodné dýchanie môže byť nákazlivé.“
