„Kdo sám sobě lže a věří svým vlastním lžím, dochází k tomu, že už nedokáže rozeznat pravdu ani v sobě, ani okolo sebe, a tím ztrácí veškerou úctu k sobě i k ostatním. Bez úcty přestává milovat, a aby se bez lásky zaměstnal a pobavil, oddává se vášním a hrubým požitkům, až klesá ve svých neřestech do úplné zvířeckosti. A to všechno z neustálého lhaní jak ostatním, tak sobě.“
V české redakci deníku The Epoch Times jsme v letošním roce vnímali, že dosah postů na naší facebookové stránce je čím dál nižší, přestože se počet našich fanoušků nesnižoval. Měli jsme podezření, že platforma uměle snižuje náš dosah. Rozhodl jsem se porovnat pocity s realitou, a je to opravdu tak. I když se nejedná o rozsáhlou statistickou analýzu, je jasné, že dosah stejného obsahu může být u různých účtů nepoměrně odlišný.
Ze strany sociálních médií zaznamenaly pobočky deníku The Epoch Times po celém světě restriktivní akce, stejně jako mnohá jiná konzervativní média, již mnohokrát. Ať už jde o demonetizaci ze strany Facebooku nebo YouTube, snižování dosahu, banování obsahu anebo algoritmickou nevýhodu ze strany Google vyhledávače.
Během letošního roku jsme postřehli, že naše facebookové posty mají čím dál menší dosah a čím dál méně reakcí, a to dokonce i u těch, které byly hojně sdílené.
Nástroje platformy Facebook poskytují statistiky, a tak jsem se rozhodl statistiky využít a z každého měsíce od března náhodně vybrat jeden týden v měsíci a podívat se na průměrný dosah příspěvků. (Úplně každý týden anebo statistiky všech postů na měsíční bázi jsem vyloučil kvůli časové náročnosti načítání statistik na platformě.)
FB stránka Epoch Times ČR má kolem 14 000 sledujících a v průběhu sledovaného období březen – listopad se jejich počet měnil jen zanedbatelným procentem.
Výsledek statistické analýzy potvrdil naše obavy. Zatímco v březnu a dubnu měly naše příspěvky průměrný dosah přes 2 200 uživatelů, od května začal jejich dosah postupně klesat, až se v říjnu a listopady dostal pod 900 uživatelů.
| měsíc | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI |
| dosah | 2214 | 2426 | 1769 | 1571 | 1632 | 981 | 1033 | 880 | 853 |
Facebook na náš dotaz o klesajícím dosahu nereagoval.
I když důvod omezení dosahu našich postů není známý, tento trend za poslední půlrok velmi nápadně kopíruje blížící se volby v USA – zemi, kterou se v našich zprávám značně zabýváme. Statistiky z listopadu byly měřené z prvního týdne před samotnými volbami.
Některé naše zprávy přebírají Konzervativní noviny. A tak jsme se s nimi dohodli na malém pokusu a vzájemně jsme si porovnali facebookové statistiky dosahu stejného obsahu. Tedy jsme sledovali, jak se povede stejnému článku zveřejněnému na webu epochtimes.cz, který sdílíme na FB stránce ET ČR, a stejnému článku, který přebral web konzervativninoviny.cz a sdílel jej na své FB stránce.
Pro úplnější představu ještě uvádím, že FB stránka Konzervativních novin má kolem 7 400 sledujících, tedy skoro o polovinu méně než ET ČR.
Článek Nizozemské město chce ve jménu obav z klimatických změn zakázat reklamy na maso Dosah – Epoch Times: 1 299 a Konzervativní noviny: 1 134.
Článek Elon Musk nakonec Twitter koupil a „začal rybu čistit od hlavy“
Dosah – Epoch Times: 2 959 a Konzervativní noviny: 1 499.
Článek Italská premiérka Giorgia Meloniová slibuje návrat rodiny do středu společnosti
Dosah – Epoch Times: 1 053 a Konzervativní noviny: 2 270.
I když se jedná pouze o malý vzorek, vzhledem k počtu sledujících u obou FB stránek má ET ČR poměrně nižší dosah oproti KN u dvou postů (1299/14000 vs 1134/7400 a 1053/14000 vs 2270/7400). A u článku o Elonu Muskovi je poměrný dosah skoro stejný 2959/14000 vs 1499/7400.
Nabízel se ještě další pokus – porovnat dosah facebookových postů vycházejících ze stejného zdroje – a tedy Konzervativní noviny (KN) nasdílely na svoji FB stránku článek přímo facebookového profilu Epoch Times (ET): Americké volby jsou za rohem a poslední týdny přinesly mnoho zvratů. Jaká je situace teď a co by se mohlo dít? V tomto případě byl dosah postu na ET pouze 315 a KN 1 066.
Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.”
E. B. Hallová o přístupu Voltaira
Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR.
Absolutní moc nad nimi drží nadnárodní korporace s dominantní pozicí na trhu. Rovný přístup zde není garantován, jednotlivé názory nemají stejnou šanci být publikovány. Správu obsahu vykonávají podle neprůhledných, vágních a nekonzistentně aplikovaných pravidel. Zcela legitimní názory běžných uživatelů (již dávno nejde jen o kontroverzní „radikály“) odstraňují tyto firmy ze společenské diskuze bez možnosti se bránit. Cenzurují se už i prostá historická fakta. Transparentnost, které se v moderním světě nevyhne ani starosta malé obce, v případě těchto obřích korporací stát nevyžaduje.
Cenzura ze strany soukromého kvazi-monopolu je stále cenzura
Je nepřijatelné, aby o tom, co je pravda nebo lež, rozhodovali špatně placení zaměstnanci z Filipín, kteří mnohdy ani neovládají příslušný jazyk a spoléhají na automatické překlady. Je nepřijatelné, aby anonymní studentský brigádník určoval, který politický názor je možné šířit, navíc podle neznámých instrukcí. Je možné mluvit o svobodném přístupu k informacím, demokratické politické soutěži a svobodě slova, jestliže nadnárodní korporace rozhodují, které příspěvky potlačí a které čtenářům úplně odfiltrují? Jestliže zasahují již i do obsahu soukromých zpráv a při vyhledávání upřednostňují vybrané politické kandidáty?
Pravidla, podle nichž zasahují platformy autorům do obsahu, jsou přitom velmi vágní a dokonce retroaktivně se mění dle momentální nálady v určitých kruzích společnosti. O účet tak může přijít kdokoliv, a to i za několik let starý příspěvek, který byl v době svého vzniku nekontroverzní.
Proč stát dovoluje nadnárodní korporaci to, co nesmí ani drobný soukromník?
Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující klienty pro jejich názory, dle stejné logiky by operátoři časem mohli chtít přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah SMS zpráv. Budeme tolerovat odmítání zákazníků na základě pohlaví, náboženství, národnosti nebo barvy pleti? To by byla stejná diskriminace jako na základě názorů.
Na místě je proto otázka, kdy lze zákazníkovi odmítnout poskytnutí služby a jak se ten může bránit a uplatnit reklamaci, pokud provozovatel porušil svá vlastní pravidla. V nich se totiž nepíše o tom, že jsou povoleny jen některé politické názory. Vzniká tím i prostor pro korupci či zákulisní ovlivňování obsahu sociálních sítí ze strany různých subjektů včetně veřejnoprávních, kterým jsme žádnou cenzurní pravomoc nesvěřili. Staletí právního vývoje, při kterém se naši předkové snažili omezit moc vlád nad svobodou projevu a tisku, jsou možností takové tiché spolupráce ohrožena.
V sázce je demokracie
Jestliže nadnárodní gigant určuje, jaké informace se dostanou k uživatelům, může snadno ovlivnit volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak. Podobně může preferovat vybrané politické strany či názorové proudy.
Jsme připraveni na situaci, když přestane zobrazovat příspěvky nebo zablokuje účty nepohodlných kandidátů a nahradí je příspěvky jejich konkurentů, k jejichž sledování se uživatel ani nepřihlásil? Jsme připraveni na to, že v den voleb vybídne vlastník či manažer sítě potenciální voliče jedné strany, aby šli volit, zatímco druhé od toho odradí? Vzhledem k nulové právní úpravě jde o zcela anonymní, netransparentní a utajované procesy a v nich zainteresované osoby, které mohou významně ovlivnit např. výsledky voleb.
Svoje zkušenosti s cenzurou sociálních sítí má již řada zahraničních i českých politiků, veřejných osobností i médií (např. právník Pavel Hasenkopf nebo Reflex). Mnozí si donedávna mysleli, že je to jen problém radikálů a podivínů a jich se netýká. Nyní vidíme, že se totéž děje světoznámým osobnostem, respektovaným intelektuálům, univerzitním profesorům a politickým kandidátům. Potlačování svobody projevu se tedy stává běžnou praxí.
Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní řád, aby
1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů,
2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces,
3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon.
Marian Kechlibar, Daniel Vávra, Vlastimil Veselý
Cenzura, jako snaha systematicky umlčet nevhodné, nepohodlné nebo nepříjemné informace se, objevovala v naší minulosti pravidelně. V současnosti si však jen málokdo plně uvědomuje, jak nové technologie, ve spojení s internetem a počítači, umožňují rozsáhlou manipulaci s informacemi v éteru. Nejde jen o prosté mazání zpráv, nebo blokování uživatelských účtů, ale jedná se třeba také o takzvaný shadowbanning, kdy není smazána informace, ani její původce, jen je výrazně omezeno další zobrazování takové zprávy jiným uživatelům. Zákonodárci si na jedné straně nemusí uvědomovat možnosti a dopad nových technologií, ovšem někdy je naopak mohou zneužívat, protože ani občané nemají o všem přehled. U nás vše komplikuje také skutečnost, že legislativa se u nás peče z velké části na evropské úrovni, o které jsme v předchozích částech našeho rozhovoru s Vlastimilem Veselým zatím nemluvili, což dnes napravíme.
Martina: Cenzura hrozí také z Evropské unie. Čeho se obávat více, zneužití moci digitálních platforem nebo legislativních návrhů Evropské unie?
Vlastimil, Veselý: Tuto otázku si klademe také.
Martina: A jak si na ni odpovídáte?
Vlastimil Veselý: Já jsem poslední měsíce strávil docela dost času studiem pramenů z unijní legislativy, a nachystal jsem si k tomu i několik přednášek, které jsem měl na různých fórech, a je to opravdu téma, které by mělo dostat mnohem větší pozornost ve velkých médiích. Není tomu tak, a tak se sami sebe ptáme: Proč? Jestli to je opravdu jenom tím, že to je složité téma, do kterého se fakt strašně těžko proniká, a chce to nějakou odbornost? Nebo je to nechuť, obava se do toho strefovat, nebo to oponovat? Je tam několik různých iniciativ, které mohou mít naprosto zásadní dopad na životy a občanské svobody českých občanů, ale nedá se to nalézt v jednom dokumentu, který si přečteš, a víš. Je to rozstrkáno do možná desítek dokumentů, ale řekněme, že hlavních je pár, ale je to několik různých dokumentů spadajících pod různé gesce, pod různá ministerstva, různé direktoriáty, když použiju termín v Evropské unii. A my jsme se věnovali hlavně třem z nich. První byl slavný zákon Digital Services Act, který již byl přijat na úrovní Evropského parlamentu.
Martina: Poměrně v tichosti, bez zájmu médií.
Vlastimil Veselý: Bez zájmu médií, a byl přijat velkou většinou, obrovskou většinou. Z českých europoslanců proti hlasovali pouze europoslanci SPD, zdrželi se europoslanci ODS a paní Konečná z KSČM. To je naprosto šílené.
Martina: Víš o tom něco, víš, co obsahuje Digital Services Act? Protože by mě zajímalo, jak dalece bude mít vliv na budoucnost našeho vyjadřování ve veřejném prostoru?
Vlastimil Veselý: Tento zákon má sto stran, takže zase není snadné jen tak nalistovat a říct si: „Aha, tak tohle je špatně, a tohle je dobře.“ Ne, je to složitá problematika, která je ve své většině rozumná. A to je na tom nejsložitější, že celý koncept pomoci evropským firmám, aby byly úspěšnější na globálním trhu, a promazání elektronického obchodu mezi členy Evropské unie, je dobrá myšlenka, a že si řekneš, že spousta částí tohoto zákona DCA je rozumných, protože to pomáhá elektronickému byznysu, harmonizuje, jak oni říkají, sjednocuje nějaká pravidla. Problém je, že máš-li tady v Česku e-shop, a chceš exportovat své zboží či služby do ostatních členských zemí, tak si přeješ, aby případné spory a problémy se řešily tady, v této zemi, v České republice, a nemusela jsi řešit legislativu v Portugalsku, v Estonsku, a tak podobně. Takže logicky, pro tyto služby obchodního charakteru…
Martina: …by to dávalo logiku…
Vlastimil Veselý: Má smysl aplikovat takzvaný princip země původu – čili země původu provozovatele, tedy tam, kde je e-shop. Na druhou stranu, když je to platforma, kde se jedná o informační služby, o svobodu projevu a možnost tam napsat něco, co ti nesmažou, tak pak je docela nebezpečné – dát provozovateli také princip země původu, dát mu možnost využívat legislativu dané země, protože kde v Evropě mají sídlo platformy typu Facebooku, Twitteru? Mají je jenom v Irsku, takže český občan postižený cenzurou to bude muset, v případě nějakého sporu, řešit s digitálním koordinátorem, což ze zákona DCA je to nová instituce, která bude muset být zřízena v Česku, bude muset být nějaký úřad, který bude plnit tuto roli, nebo bude muset vzniknout nový úřad s tímto statutem. Ale pro nás je podstatné, že princip země původu, a nikoli princip cílové země, se nehodí pro informační služby informačních platforem. A bohužel to je problém, že v případě smazaných příspěvků a intervenčních cenzurních zásahů to nebude možné řešit tady v České republice, ale tam, kde je daná platforma registrována, což většinou je v Irsku.
Martina: To znamená 10, 15 let pár irských právníků, a máš to doma. Chystá se na úrovni Evropské unie nějaká jiná právní norma, která by nás z tohoto pohledu měla zajímat?
Vlastimil Veselý: Vedle DCA jsou tady ještě dvě legislativní iniciativy, řekněme, které nejsou tak daleko jako DCA. Ale ještě jsem neřekl, že legislativní proces, který má vést k úplné platnosti DCA v ČR ještě musí být schválen na Radě ministrů, ale tam se hlasuje kvalifikovanou většinou, a myslím, že česká vláda dokonce ani nemá problém se zemí původu, a bude pravděpodobně hlasovat pro tento zákon, a pak už za pár měsíců bude v Česku implementován.
Ty dvě iniciativy, které jsem zmínil, ještě nejsou tak daleko, nicméně není to zase až tak daleko, takže pokud se neprobudí novináři a politici, tak se může velice brzo stát, že to zase bude v této fázi, a řekne se: „No jo, ale už je pozdě. Proč jste si nevzpomněli dřív? Proč jste to neoponovali, když to ještě bylo v rámci hlasování v různých strukturách“. To je naprosto typický postup pro unijní legislativu. Buď to je moc brzy a moc strašíte, ještě to není vyjasněné, nebo je už moc pozdě, a už je to prohlasováno.
Martina: Takže kdybychom chtěli být zodpovědní, a chtěli vědět, co se chystá, tak kde se to dozvíme? Víš, co tyto normy obsahují, nebo čemu se konkrétně věnují?
Vlastimil Veselý: Ty dvě, které mám na mysli, můžu popsat. Myslel jsem, že se ptáš obecně.
Martina: Ne.
Vlastimil Veselý: Jak se český občan, nebo firma, může dozvědět, že tam vzniká něco, co se se týká jeho práv, nebo jeho podnikání.
Martina: To nám pak řekni také.
Vlastimil Veselý: Na to ti neodpovím.
Martina: Neodpovíš?
Vlastimil Veselý: Na to nemám odpověď. Nevím, proč tady nejsou novináři. Mohli by to zjistit třeba zpravodajové v Bruselu.
Martina: Kromě toho tam máme také eurounijní poslance, takže bychom mohli být v klidu, že?
Vlastimil Veselý: Třeba od nich bychom se to mohli dozvědět.
Martina: Ne. Teď mi popiš, co tyto normy chystají.
Vlastimil Veselý: Ještě vypíchnu iniciativu, která má vést k boji s nenávistí. To už dneska máme i v českém právním řádu, kde jsou definovány menšiny, rasové menšiny, menšiny definované na základě etnicity, nebo národnosti.
Martina: Sexuality.
Vlastimil Veselý: To ještě právě ne.
Martina: Ještě ne? Aha.
Vlastimil Veselý: To ještě ne. Tedy menšiny, vůči kterým se musíme vyjadřovat velice korektně, a za jejichž kritiku by mohl být nějaký postih. Ale to pořád je v rovině našeho národního práva. Tato nová iniciativa přináší dvě nové věci: Za prvé ve smyslu kompetencí, kdy si Evropská unie chce nárokovat, že ona definuje, co je přesně trestný čin „projev nenávisti“. Jedná se o závažný trestný čin, to znamená, že to je taková míra škodlivosti, že je dána na úroveň třeba organizovaného zločinu, podpory terorismu, korupce, a takovýchto věcí.
Martina: A hrozí zde nepodmíněné tresty, nemýlím-li se.
Vlastimil Veselý: A hrozí přísnější tresty.
Martina: A když to někdo stanoví v Evropské unii, tak se to bude vztahovat na všechny členské státy, takže když se já náhodou zmíním, že mi naposledy ukradla kabelku jedna Romka, tak můžu jít do vězení?
Vlastimil Veselý: Tak. Ještě se vrátím k menšinovým charakteristikám. Takže pokud bychom to shrnuli, tak tato nová unijní legislativa, která, znovu říkám, není schválena, a je stále čas se na to připravit, připomínkovat to – a musím říct, že poslanci ODS a KDU-ČSL se v médiích vyjadřují kriticky, a netváří se, že by ji chtěli přijmout, na rozdíl třeba od Pirátů, kteří by ji rádi, aspoň soudím podle debat v médiích – přináší za prvé, že to bude závažný trestný čin, nikoli běžný, ale závažný trestný čin mezinárodního charakteru. A za druhé, kompetenci ho definovat bude mít Unie, a nikoli náš stát. A teď jsem neřekl ještě třetí, důležitou věc, dochází tam k rozšíření menšinových charakteristik, takže už to není jenom rasa a třeba národnost, etnicita, jak to už u nás máme, ale je tam navíc genderová identita, sexuální orientace, zdravotní stav a věk. Takže jakákoli kritická zmínka ohledně člověka, či příslušníky těchto menšin, a teď ti neodpovím na to, jestli stačí říct: „Ukradli mi něco, nebo řekli něco špatného…“
Martina: …nebo třeba říct vtip…
Vlastimil Veselý: Nebo říct vtip, přesně tak.
Martina: V podstatě už není možnost udělat vtip, kterému by se někdo zasmál, pokud budeme chtít být takto hyperkorektní.
Vlastimil Veselý: Čili hrozí, že to zase bude nějaký velice nedefinovaný stav, kdy nevíš, co je ještě možné, a co už je trestné. Takže toto vidíme jako obrovskou hrozbu, která se na nás chystá. Naštěstí se tedy zdá, že existují politické strany, dokonce i vládní, které to vnímají, a jejichž představitelé se už vůči tomu vymezují tak, že by to ne úplně do našeho právního řádu chtěli. Ale uvidíme, kam to půjde dál.
Martina: A kolik ještě máme času? Aby zase nebylo pozdě.
Vlastimil Veselý: Zase, otázka pro zpravodaje v Bruselu a poslance.
Martina: Ve svých textech občas zmiňuješ spolupráci s britskou „Free Speech Society“. Co jsou zač?
Vlastimil Veselý: To je pro nás velmi inspirativní organizace, jejíž zaměření je velmi podobné našemu. Samozřejmě, oni existují déle, mají větší kapacity, větší finanční možnosti, a větší šíři záběru než my, ale na druhé straně mají taky mnohem těžší situaci. To je možná pro nás optimistická zpráva, že to tu ještě není tak špatné.
Martina: Jako v Británii?
Vlastimil Veselý: Jako v Británii, kde oni už fakt řeší velice absurdní případy…
Martina: Třeba?
Vlastimil Veselý: V něčem jsou pro nás inspirativní. V tom, jak vůči tomu postupují, protože to pro nás třeba bude časem použitelná cesta, a bude to aktuální. Zmíním jeden velice absurdní jev, který si u nás mnoho lidí dokáže těžko představit, že je to vůbec možné, a to, že v Británii, abych byl přesnější, v Anglii a Walesu – a vidíš, že říkám v Anglii a Walesu, jako bych chtěl vynechat Skotsko, a přitom Skotsko je v oblasti svobody projevu možná jedna z nejpřísnějších zemí v Evropě, kde k tomu přistupují velmi restriktivně, že, a ani nevím z jakého důvodu, zprávy ze Free Speech Unit (FSU) říkají – tedy že pouze v Anglii a Walesu bylo evidováno za posledních pět let 120 000 takzvaných non-crime hate incidents, což je něco jako verbální přestupky, verbální zločiny z nenávisti.
A to jsou věci, a teď to řeknu pomalu a důrazně, aby si to všichni ještě pro sebe zopakovali, to jsou činy, které nejsou trestné čili jsou legální, ale jsou škodlivé, a tudíž policie to dá do tvého trestního rejstříku, do tvé evidence. A když se někde ucházíš o práci, nebo chceš pracovat s dětmi, tak třeba v hotelu uvidí, že máš v záznamu, že jsi něco takového řekla, napsala, takže si to zaměstnavatel může rozmyslet, a nezaměstná tě. A to nemá vůbec oporu v britských zákonech, to je prostě praxe, policejní praxe, která byla prosazena prý pod tlakem politických neziskovek. A FSU se to snaží odbourat, což se jim mezitím podařilo. Oni pro to opravdu získali politickou podporu, po mnoha intervencích, a už je to ve fázi, že tlačí na místní policejní orgány: „Tato praxe už byla zrušena. Už to nedělejte.“ „Aha, tak už to dělat nebudeme.“ Ale pořád to v jejich rejstřících ještě mají, a pořád to může spoustě lidem škodit.
A teď, co pod Non Crime Hate Incident můžeme chápat. Pan ředitel, když jsem s ním měl hovor, říkal: „Je to třeba případ, kdy si nějaký Angličan koupil auto, které vzadu mělo anglickou vlaječku Union Jack jako výraz národní hrdosti. Ale někdo, kdo jel za ním, to chápal jako „offensive“…
Martina: Uráželo ho to.
Vlastimil Veselý: Bylo to pro něho urážlivé, takže ho někde nahlásil. A tento Non Crime Hate Incident se objevil v záznamu, a on pak zjistil: „Aha, ale já jsem to tam ani nepověsil. Už to tam bylo od minulého majitele.“ Takže 120 000 záznamů za posledních 5, 6 let v Anglii a Walesu.
Martina: Máme se na co těšit. Ale vezmu-li v úvahu, už jsem to zmiňovala ve svém Proč?, že se u nás dávají pokuty za to, že si na svůj podnik vyvěsíte inzerát, že přijmete pokojskou, protože to vypadá, jako kdybyste na toto místo odmítala přijmout muže.
Vlastimil Veselý: Pokojského.
Martina: Pokojského, což je slovo, které neexistuje. Takže se ještě můžeme na mnohé těšit. Čekají nás ještě mnohá překvapení. Vy chcete s britskou Free Speech Union, která byla úspěšná, a podařilo se jim asi zastavit tu nejaktivnější buzeraci, spolupracovat? Podařilo se vám s nimi navázat spolupráci?
Vlastimil Veselý: Ano, jsme dohodnuti na spoustě věcí, protože, jak jsem řekl, oni jsou pro nás kanárkem v dole, protože tam čelí většímu tlaku, který nás tady možná čeká, tedy doufám, že ne, ale kdyby náhodou. Teď se mi v hlavě se rozsvítilo video, jak policejní důstojník v uniformě zvoní na člověka v jeho domě, a říká mu: „Vy jste včera napsal na Facebook nějaké věci. Raději to tam nepište“. A on mu říká: „Proč? To je něco trestného?“ „No, trestné to není, ale nepište to tam“. Rozloučí se a policista odjíždí. Ten pán si ho natočil, neznám o tom další podrobnosti, ale je to alarmující pro ty, kdo jsou narozeni před nějakým rokem, a zažili dobu, kterou jsem zažil já. Tak toto pro mě bylo impulsem k založení společnosti.
Ale zpátky k FSU. Jejich pan ředitel mi říkal, že mnoho dokážou pouze tím, že se postaví za perzekuované lidi, nebo je to možná silné slovo, že perzekuované, ale za lidi, kteří jsou postihováni různými varováními, kterým se vyhrožuje, že budou vyhozeni z práce, když budou říkat nějaké věci. A oni jen často napíšou dopis, často otevřený dopis, děkanovi fakulty, který třeba vyhrožuje studentovi, nebo profesorovi, že bude kárně postižen za svá vyjádření, a v tomto dopise vysvětlí, že podle britských zákonů toto není důvod a že tím omezuje svobodu projevu. Čili právně vyargumentují danou situaci, apelují na zdravý lidský rozum. A ač se vám to možná zdá úsměvné, tak to v mnoha případech pomáhá, a opravdu tím zamezí aktu, který dotyčnému hrozil. Což mě samotného překvapilo, že obyčejný dopis, a možná podpora několika jmen, lidí, médií, a tlak na dotyčného, který…. Já si to vykládám tak, že děkané, ředitelé, sami nemají chuť tyto problémy eskalovat a lidi postihovat, ale sami jsou zase tlačeni někým jiným.
Martina: Pokud nejsou sami pravověrní. Že ano?
Vlastimil Veselý: A já si myslím, že většinou nejsou pravověrní, v tomto smyslu. Takže jsou tlačeni nějakými médii, politickými neziskovkami, takže musí reagovat, a musí dotyčnému pohrozit. A je třeba jim z druhé strany ukázat, že tady je nějaký jiný tlak, že tady jsou zase jiní lidé, kteří preferují svobodu, svobodu slova, rovnost před zákonem. A pokud oni to uvidí, tak si třeba řeknou: „Aha, tady je zase nějaké jiná skupina, která by mi možná dělala potíže, kdybych ho vyhodil“, a tak ustoupí.
Martina: Vlastimile Veselý, toto je samozřejmě od tebe hezké, že vidíš z této situace cestu, která by se mohla jinak jevit patovou. Ale mě napadá ona hláška z Vesničky mé střediskové: „Kalí vodu Jindřichu, kalí vodu“, protože když se nad tím zamyslíš, tak brzy už nebudeme řešit nic jiného, než tyto imaginární zástupné, nesmyslné a naprosto zbytné problémy, což nám zaměstná hlavu, vezme nám to čas, energii, a chuť do života.
Vlastimil Veselý: A dokonce to má ještě horší dopad. Pokud budou policisté trávit čas surfováním na Facebooku, a hledat, kdo napsal něco nepatřičného a škodlivého, pokud budou honit čarodějnice, které šíří dezinformace, údajně, podle některých lidí, tak asi nebudou mít tolik času řešit normální potřeby bezpečnosti na našich ulicích, a vyšetřovat opravdu reálné zločiny.
Martina: Oni, v uvozovkách, na to naštěstí mají dost pomocníků a dobrovolníků, jak jsme mnohokrát zjistili, protože „nejsem práskač, ale hlásit se to musí“. To je věta, která, bych řekla, začala zvláštně kraulovat v hlavách mnohých lidí, a řada lidí si skutečně myslí, že tak bojuje za lepší svět, a nedomýšlejí důsledky. Ale vypozorovali jste snahy omezit svobodu projevu, omezit svobodu slova častější u lidí, kteří třeba takovýmto způsobem práskají, u lidí kteří to myslí skutečně „dobře“, a budují čistý svět? Nebo je to ve službách konkrétních ideologií, souboru ideologií? Máte o tom za ten rok a půl už nějakou představu? Nebo i na základě komunikace s britskou FSU?
Vlastimil Veselý: A nesouvisí tyto dvě možnosti spolu? To znamená, mám-li pocit, že buduju lepší svět, že, jak se to říká, když se kácí les, musí lítat třísky, tak pak je to asi součástí této ideologie progresivismu, nového pokrokového světa, ve kterém není místo pro free speech – dneska se termín free speech na amerických univerzitách stává, neříkám že všude, ale někde se to stává něčím nechtěným, dneska se razí termín fair speech, prostě nikomu neškodit, nikoho se nedotýkat nějakým prohlášením. Takže radši hovořit politicky korektně, a tím se sebecenzurovat. Dneska vlastně neřešíme jenom problém cenzury, že někdo zlý maže, přikáže někomu, aby zablokoval, ale atmosféra, která je ve společnosti, a myslím, že už to cítíme skoro všichni, nás vede k tomu dávat si pozor na pusu tak, jak to bylo dřív.
Martina: My jsme si teď říkali, čím jsou motivovaní lidé, kteří třeba i ve svém volném čase, nebo to už někdy mají jako profesi, vyhledávají a nahlašují příspěvky a lidi, jejichž názory se jim nezdají v pořádku. A tito lidé se, myslím, jako jeden muž ohánějí údajnou demokracií a její obranou, kterou zkrátka chtějí dodržet a vylepšit. Jenže už jsem mnohokrát slyšela, že je podivné, že prosazují cenzuru jen vybraných politických názorových postojů. Je to tak?
Vlastimil Veselý: Jednoznačně. Toto je argument, že pro ochranu demokracie musíme zasahovat a nenechat nepřátele říkat jejich propagandu.
Martina: A těmi nepřáteli jsou kdo?
Vlastimil Veselý: Tak já často vidím, že za nepřátele demokracie jsou považováni třeba kritici Evropské unie, kritici plošného očkování, kritici energetické politiky vlády. To přece není ten mantinel demokracie, ten je mnohem širší. Tady už jsou proudy, třeba socialistů, konzervativců, liberální demokracie, a některé tyto skupiny, jak jsi to načala, zužují mantinely té demokracie pouze na svůj proud – jestli se můžeme bavit o nálepkách, tak to nazýváme progresivismus, neomarxismus, nebo liberální demokracie.
Martina: Extrémní levice, radikální liberálové, to všechno můžeme vyjmenovat.
Vlastimil Veselý: Všechno můžeme vyjmenovat, ale oni to ztotožňují s celým definičním oborem, a jenom toto jsou pro ně povolené názory, a všechno za tím už je škodlivé.
Martina: Vlastimile, vidíš, jakým způsobem tito lidé pracují, a jakým způsobem pracují lidé, kteří jsou v defenzivě a brání se. Kdo myslíš, že nakonec bude mít navrch?
Vlastimil Veselý: Mám být na závěr optimistický, ne?
Martina: Zkus říct, co si opravdu myslíš.
Vlastimil Veselý: Tak to asi nebude mít jednoznačného vítěze. To je nekončící proces boje s blbostí. Myslím. To je něco podobného, jako že si člověk musí stále bránit svou svobodu ve svém okolí, a chovat se pokud možno tak, aby se nezpronevěřil své osobnostní integritě – a jednou prohraješ, jednou vyhraješ. Ale pořád budou nové metody, nové záminky, pod kterými se bude cenzurovat, a zase asi budeme nacházet nové možnosti, jak se tomu bránit. Ale nemyslím si, že by to nějak brzo skončilo. Tohle asi bude ještě nějakou dobu trvat.
Martina: Když mě smažou, jsem občan této země, bude mi to vadit, protože to budu považovat za nespravedlnost, protože jsem neporušila zákony této země, nikdy jsem dokonce neporušila ani zákony komunity, a obrátím se na vás. Co pro mě uděláte, kromě toho, že mne katalogizujete?
Vlastimil Veselý: Možnosti nejsou velké. Máme možnost nějakého mediálního dosahu. Máme možnost zaevidovaný případ předat zákonodárcům, to bude probíhat v nějakém intervalu, v nějakých dávkách. Ale to, co je v našich silách, je spíš tlačit na zákonodárce, aby tady vznikla legislativa, která umožní lidem přímo se o tyto svá práva hlásit vůči státnímu orgánu. Aspoň taková je naše vize.
Ono už je to trošku patrno z naší petice. A pak jsme to ještě prezentovali na několika jiných fórech. My si myslíme, že není nutné mít nějaký nový veliký zákon, ale v podstatě jde o to umožnit dvě základní věci, které se trošku dotýkají, nebo které se podobají řešení v Polsku, které, znovu říkám, je navrženo, ale ještě není schváleno, a to jest, aby platformy měly v České republice odpovědného zástupce, aby tady měly pobočku, se kterou jde komunikovat, se kterou stát může komunikovat jako s partnerem, a na kterou se můžou obracet poškození občané, třeba i žalovat. To je jedna věc, mít tady právního zástupce.
A za druhé, aby tady existoval reklamační proces. Takže abych mohl za prvé s někým komunikovat, a vznést stížnost na danou platformu, a pokud nereaguje, nebo mně nechce vyhovět, když si myslím, že smazali legální a oprávněný obsah, tak musíme mít nějakou složku státu, na kterou se obrátím. Čili, ideálně je soud, třeba pro svobodu projevu, který v Polsku chtějí zřídit, nebo nějakou jinou složku. Někdo říká, že to může být v rámci policie, někdo, že v rámci soudní sestavy, a ta by měla reagovat, a do nějaké doby dát možnost platformě opravit své rozhodnutí. A když ne, tak sankce.
Martina: Takže zkrátka připravit systémové řešení.
Vlastimil Veselý: Jednoznačně, systémové řešení, které dá každému možnost, a nezvýhodní jednoho člověka, který má lepší kontakty a možnosti se třeba k někomu dostat, a prosadit si obnovení svého příspěvku, kdy druhý tuto možnost nemá.
Martina: Poslední otázka: Když jsi před rokem a půl s touto iniciativou začínal, byl jsi větší optimista než nyní po zkušenostech, které už máš?
Vlastimil Veselý: Ano, všichni jsme byli větší optimisté, a to především z toho důvodu, že jsme se domnívali, že to, co chceme udělat, bude pomoc českému státu. Že to bude pomoc, pomoc našim zákonodárcům, jak získat bič na digitální platformy, aby se jejich moc vyrovnala, a asi nikoho z nás nenapadlo, že takto rychle nebudeme řešit jenom cenzurní zásahy platforem, ale i přímé cenzurní zásahy českého státu.
Martina: Vlastimile Veselý, děkuji ti za návštěvu ve studiu, a za to, že stále ještě existují Don Quijotové.
Vlastimil Veselý: Děkuju za pozvání.
Americká senátorka Lisa Murkowski (R-AK) dnes vydala následující prohlášení k ročnímu výročí podepsání zákona o investicích do infrastruktury a pracovních míst , podle kterého již byly pro Aljašku oznámeny téměř 3 miliardy dolarů.
Murkowski pomáhal sepsat, vyjednávat a prosazovat tento historický zákon prostřednictvím Kongresu minulý rok s malou skupinou senátorů z řad Republikánů i Demokratů. Zaměřuje se na budování a přestavbu národních silnic, mostů, železnic, trajektů, přístavů, letišť, vodních systémů a širokopásmového připojení; posílení odolnosti elektrické sítě a dodavatelských řetězců nerostů; a zajištění zmírnění lesních požárů.
„Zákon o investicích do infrastruktury a pracovních místech je jedním z nejvýznamnějších opatření, na kterém jsem kdy pracoval, a Aljašané z něj nyní dostávají dobré zprávy téměř denně,“ řekl Murkowski. „Téměř 3 miliardy dolarů oznámené pro Aljašku za poslední rok vytvářejí pracovní místa v celém našem státě a pomáhají nám vybudovat základní infrastrukturu, kterou Dolní 48 již využívá. Přináší čistou vodu a širokopásmové připojení do všech koutů Aljašky, usnadňuje zlepšování letišť a rozšiřování strategických přístavů a dává aljašskému námořnímu dálničnímu systému nový život. Mnoho projektů financovaných podle tohoto nového zákona teprve začíná, ale v konečném důsledku učiní naše komunity bezpečnější, propojenější a lepší místo pro život.“
Kliknutím sem zobrazíte seznam oznámení o financování pro Aljašku, seřazený abecedně podle komunity, podle zákona o infrastruktuře obou stran.
Murkowski prosazoval řadu ustanovení v rámci nového zákona o infrastruktuře, aby zajistil, že Aljaška z něj bude přímo těžit. Poté, co byl podepsán zákon o investicích do infrastruktury a pracovních místech , Murkowski nadále slouží jako zdroj, který Aljašanům pomáhá chopit se obrovských příležitostí, které se jim nabízejí, pořádá dvě celostátní sympozia grantů na infrastrukturu a řadu virtuálních radnic a zpřístupňuje svůj tým pro práci se zainteresovanými stranami. Aljašky.
Američtí senátoři Lisa Murkowski (R-AK), Maria Cantwell (D-WA), Dan Sullivan (R-AK) a Patty Murray (D-WA) dnes zaslali dopis ministru obchodu Raimondovi, v němž ji vyzvali, aby urychleně vyhlásila federální rybářská katastrofa pro lov kraba sněžného v Beringově moři v letech 2022–2023, kraba královského červeného v Bristolském zálivu v letech 2022–2023 a kraba královského v letech 2021–2022 v Bristolském zálivu.
Poté, co byly sklizně z minulého měsíce zrušeny, je potřeba vyhlásit rybářskou katastrofu pro lov krabů sněžných v Beringově moři a kraba královského v Bristolském zálivu, než bude moci Kongres zajistit pomoc pro rybářské rodiny, podniky a komunity, které jsou na rybolovu závislé.
„Mnoho z těchto rybářů a podniků pochází z Aljašky i z Washingtonu a dopady těchto rybářských katastrof sahají daleko za hranice našich států ke spotřebitelům v celých Spojených státech a na celém světě. Stát Aljaška odhaduje ztráty bývalých plavidel při lovu krabů červených v Bristolském zálivu a krabů sněžných v Beringově moři pro sezóny 2021–2022 a 2022–2023 na 287,7 milionů dolarů,“ napsali Senatoři.„Ekonomický dopad na navazující podniky, jako jsou zpracovatelé mořských plodů, dodavatelé zařízení, loděnice a další navazující podniky, bude ještě větší. Červený královský krab a sněžný krab jsou vysoce ceněné komodity, s nimiž se mezinárodně obchoduje a na které se spoléhají podniky, které tyto speciální potraviny inzerují ve svých restauracích a obchodech. Čím déle však proces vyhlášení katastrofy a financování trvá, tím větší dopad to bude mít na naše rybáře, kteří již nyní čelí neuvěřitelně obtížným rozhodnutím, která mohou letos zahrnovat uzavření jejich podniků nebo vyhlášení bankrotu.
Některé zahraniční země dávají přednost použití masa mladých zvířat jako potraviny. Vzhledem k tomu, že taková zvířata nebyla očkována, je riziko nákazy infekčními chorobami nízké. Mongolsko proto v poslední době začalo vyvážet jehněčí maso. Společnost „Darit Shuteen“ ze Sukhbaatar imag provedla tuto práci ve východním regionu vývozem jehněčího masa do Íránské islámské republiky.
Továrna na zpracování masa ‚Bayan Tal‘ uzavřela smlouvu se společností ‚Star Sky Muscat‘ na dodávku jehněčího do Íránu. V první fázi se strany smluvně dohodly na poskytnutí 500 tun masa a v současné době dodávky asi 250 tun. Proces přípravy masa je velmi sofistikovaný. Dodavatel má vysoké předpoklady. Zástupci íránské vlády a partnerských společností proto pracují v Mongolsku na zdvojnásobení kontroly.
Vyzpovídali jsme ředitele společnosti B.Enkhtsetseg o produktech masokombinátu, vývoji, provozu a jedinečných výhodách.
-Proč jste zahájili zahraniční obchod s exportem jehněčího?
-Před třemi lety jsme ve spolupráci s mongolskou firmou začali vyvážet jehněčí maso. Studovali jsme, jak dostat jehně do ekonomického oběhu a jeho význam. Prvořadým významem je předcházet přetěžování pastvin a chránit pole. Na druhou stranu jehňata jsou nejmožnější a prvořadá zvířata, která lze uvést do ekonomického oběhu. Cirkulující jarní jehňata na podzim mohou vyřešit problémy, které zvyšují riziko zimních katastrof a zpřístupní práci pastevců. Naše továrna zahájila vývoz jehněčího masa nezávisle v roce 2021.
-Někteří lidé kritizují konzumaci jehněčího, protože pochází ze zvířecího mláděte. Staly se tyto věci dříve?
-Na začátku bylo hodně kritiky a odporu. Naši pastevci sotva dali svá jehňata. Když si lidé představí jehně, okamžitě si ho představí jako maličké zvíře. Obecně jsou zvířata naší země chována pastevními metodami, takže kromě tělesných typů mají i dobrý vkus. Když se jarní telata na podzim prodávají, již narostla. Průměrná hmotnost jehněčího masa je u nás 16-18 kg. Tato myšlenka začala dávat správné pochopení pro pastevce a občany a na druhou stranu naši pastevci také viděli výhody doručování jehňat. Je to dobrý výsledek naší práce. Nyní pastevci žádají, aby své jehně dali sami.
-Může to následně změnit způsob chovu pastevců?
-Absolutně. Když pastevci vidí výsledky dodání svých jehňat a jejich uvedení do hospodářského cyklu ve správný čas, začnou přistupovat ke svým pasteveckým metodám z vědeckého hlediska. Začali dělat výzkum zaměřený na to, jak zvýšit váhu svých jehňat. První jehňata vážila 11-12 kg, nyní je však maximální váha 24 kg. Použili vědecký přístup krmení a emaskulace. Je to úspěch politiky za našimi operacemi.
-Na kterých trzích masokombinát ‚Bayan Tal‘ prodává své produkty?
-Naše továrna zpracovává maso z pěti hospodářských zvířat, kromě velbloudů. Náš trh se zaměřuje na tři hlavní oblasti: interní, externí a lokální. Naším cílem je poskytovat levné, čisté a kvalitní produkty lidem prostřednictvím našich místních továrních obchodů. Město Ulánbátar je náš domácí trh. Do domácností a organizací dodáváme produkty splňující národní standard s přesnou zpáteční adresou. Pro rodiny jsou naše továrně připravené a dodávané masné výrobky dostupné ke konzumaci. U podniků se řídíme příkazy zákazníků, nezáleží na tom, zda má kvalitní kostní nebo vykostěné maso. Samozřejmě, abychom reprezentovali a vyzdvihli zemi na zahraničním trhu, naším cílem je mít produkty s přidanou hodnotou již od krabice. V současné době vyvážíme naše výrobky do Číny a Íránu.
-Kolik zvířat a masa se ročně zpracuje a uvede do ekonomického oběhu?
-Každý rok je to relativně jiné. Jen málo továren pracuje nepřetržitě po celý rok. Pro zemi se 3 miliony obyvatel a 80 miliony zvířat je těžké podnikat pouze na domácím trhu. Spolu s životním stylem Mongolů a potřebami pastevců je vrcholným obdobím masných továren srpen až říjen. Během této doby jsme do továrny umístili 400-500 ovcí, koz a asi 100 krav a domů.
-Jaké jsou další příležitosti k expanzi na zahraniční trh?
-Pro výrobce v jakémkoli oboru je zásadní uvolňovat své produkty do zahraničí, včetně masa. Uvedení dobytka a masa do ekonomického oběhu prospěje zemi, průmyslu i pastevcům. Expanze na zahraniční trh je proto nesmírně důležitá. Není to jednoduché a závisí to na zákonech a vládní politice. Ale zdá se, že vše funguje pozitivně.
Mongolská vláda nedávno zahájila vynikající iniciativu Pokud naše produkty splňují standardy a požadavky klientské země, diskutuje se o tom, že mongolská strana nebude klást mnoho požadavků. Je to pokročilé a správné rozhodnutí. To znamená, že pokud továrnu navštíví občan cizí země a zjistí, že náš produkt splňuje předpoklady dané země, budeme schopni jej dodat přímo do této země. Pokud to bude realizováno ve skutečnosti, mnoho výrobců bude mít příležitost prodávat své výrobky na zahraniční trhy.
Pro Mongolský průmysl je zdraví zvířat na zahraničních trzích zásadní. Pokud ochraňují zdraví stád, vzniká více příležitostí a významných potřeb pro chovatele hospodářských zvířat a zpracovatele masa. V poslední době se masu po celém světě říká červené zlato. Vývoz masných výrobků a surovin z dobytka s přidanou hodnotou je proto příležitostí ke zlepšení živobytí pastevců a je také nezbytný. Cílem masozpracujícího závodu ‚Bayan Tal‘ je stát se předním potravinářským průmyslem konkurenceschopným na místním a mongolském trhu a vyrábět čisté a organické produkty splňující hygienické požadavky s použitím mongolských surovin. I když naše společnost zahájila svou činnost v roce 2017, až nyní se v této zemi stává známou továrnou. Jehněčí maso z této továrny bylo v roce 2022 vybráno jako nejlepší exportní produkt Mongolska.
Vařený bachor, skalpovaná hlava, ochucená tradiční mongolská masová šunka a pět polévek z masa. To vše jsou potraviny, které jsou národní kuchyní Mongolů již od starověku. Ale v dnešní době se často znehodnocuje a vyhazuje. Ve skutečnosti jsou tyto potraviny pro lidské zdraví nejprospěšnější. Bohužel se s vitamíny zdarma často plýtvá. Chtěli jsme tedy poukázat na továrnu na zpracování masa „Bayan Tal“, abychom znovu potvrdili, že toto znehodnocené maso z konzervy je luxusní potravinou. Je to jedna z pěti společností na zpracování masa v Sukhbaatar imag a jedinečnost této továrny není plýtvání zvířaty.
– Čím je zpracování a prodej masných výrobků ve vaší továrně jedinečné?
-Jak se společnost mění a roste, vidím, jak se Mongolové vracejí ke svému tradičnímu myšlení. Lidé začali chápat, že čistící přípravky jsou pro lidské zdraví prospěšnější než maso. Na základě této potřeby zpracováváme všechna výkrmová masa našich zvířat, třídíme je a balíme odděleně, protože lidem chutná jeden výkrmový produkt více než druhý. Snažíme se usnadnit používání našich výrobků řezáním a sekáním. Jsme svědky toho, jak se produkty hygieny přesouvají od zdravých bio produktů k luxusní kuchyni.
-Je zajímavé vědět, jak občané a zákazníci přijímají vaše produkty.
-Lidé dbají na své zdraví více než dříve. Naučili se, že získávání minerálů a vitamínů prostřednictvím potravy je cennější. Proto jsou naše produkty často chváleny za to, že se snadno používají a mají dobrou chuť. Na druhou stranu tento typ produktu stojí levněji.
Jaké záruky lze poskytnout za kvalitu masa a masných výrobků? Protože po incidentu z loňského června se do jisté míry snížila důvěra lidí v výrobce masa.
-Přesně. Mongolské přísloví říká, že když se jedné krávě třese roh, třesou se rohy tisíce krav.
Tento incident negativně ovlivnil život pastevců v naší zemi a občanů a podniků, které poskytují služby v této oblasti. Místa, která jsou spotřebitelům dobře známá a připravují kvalitní produkty, však tento problém překonala. Pokud jde o naši továrnu, zvířata nakupujeme přímo od pastevců. Ale pastevec musí svá zvířata zaregistrovat na veterinární platformě.
-Většina vašich zákazníků nakupuje produkty z ruky do ruky ve vašich místních obchodech. Znamená to, že se o původu masa a masných výrobků mohou dozvědět až při nákupu?
-Rozhodně. Otevřeli jsme sklad a tovární obchod v Ulánbátaru, abychom naše produkty dodávali přímo našim zákazníkům. Zákazníci mohou přijít, vybrat si a nechat si od nás doručit na požadované místo.
Zástupci Ministerstva hornictví a těžkého průmyslu Mongolska a členové Fakulty strojního inženýrství Mongolské univerzity vědy a techniky a japonský vědec a obchodník Dr. Masao Tokita navštívili Steppe Metal Powder LLC a vyměnili si nápady se zaměstnanci závodu.
Během návštěvy závodu Dr. Masao Tokita, předseda představenstva NJS Co.,LTD, zmínil, že je potěšen zahájením výroby mědi a práškových slitin mědi v Mongolsku, a radil o mnoha možnostech a technologických řešení využití kovových prášků k výrobě dílů potřebných pro výrobu automobilů, letectví a průmyslových zařízení. Dr. Masao Tokita konkrétně zmínil, že i když je Mongolsko desítky let pozadu v industrializaci ve srovnání s vyspělými západními zeměmi, mohlo by na světovém trhu konkurovat průmyslově vyspělým zemím použitím moderních 3D tiskáren, „jiskrového plazmového slinování“ a „technologie kovového vstřikování. Hosté poznamenali, že partnerství mezi obchodními, vládními a akademickými institucemi je velmi důležité,
Společnost NJS Co., LTD instalovala zařízení pro sintrovací plazmové slinování na Fakultě strojního inženýrství Mongolské univerzity vědy a technologie jako součást japonsko-mongolského MJEED
První mongolská ropná rafinérie vzniká v rámci partnerství mezi vládou a vládou (G2G) mezi Mongolskem a Indií. Odhaduje se, že projekt bude stát přibližně 790 milionů USD, které budou financovány prostřednictvím úvěrové linky od indické vlády.
V rámci dohody EPC indická společnost Megha Engineering and Infrastructures postaví otevřené umělecké jednotky, inženýrské sítě a offsite spolu s budovami závodu a vlastními elektrárnami pro rafinerii.
Projekt, který je první rafinerií ropy na zelené louce v Mongolsku, zahrnuje potrubí a elektrárnu jako součást svého provozu.
Rafinérie bude mít kapacitu na zpracování 30 000 barelů ropy denně nebo 1,5 milionu tun ročně.
Očekává se, že projekt vytvoří několik pracovních příležitostí a podpoří místní drobná průmyslová odvětví, čímž podpoří ekonomický rozvoj Mongolska.
Dále se očekává, že sníží závislost Mongolska na dovozu ropy z Ruska a pomůže uspokojit jeho potřeby v oblasti ropných produktů, jako je benzín, nafta, letecké palivo a LPG.
Mnozí se pravděpodobně setkali s lidmi žijícími na venkově, většinou o něco staršími, kteří každý jednotlivý přístavek až po okraj zaplnili dřívím. Hluboká obava těchto „halkoholistů“ o dostatek palivového dříví zatím většinou vzbuzuje veselí.
Už se nesměj. Podnikatelé palivového dřeva prodávají eiota a obavy z krádeže palivového dřeva jsou skutečné. Vsadím se, že mnoho elektrických ohřívačů má dnes termostaty nastavené dost nízko a komfortu bydlení je dosaženo pomocí krbů.
Někteří finští poslanci Evropského parlamentu se zároveň obávají, že v našich lesích pálíme polena a shnilé dřevo. Pracuji v soukromém lesnictví téměř 20 let a nerozumím tomu, co se říká. Viděl jsem, jak se opravují větrolamy, aby se zabránilo poškození hmyzem, a odstraňují se jednotlivé borovice, ale že by spalování shnilého dřeva byl problém ve velkém?
Jediná věc, která mě napadá při pálení velkého tlejícího stromu, je to, že tlející stromky jsou odkloněny ke spalování. V oblíbené hře Minecraft můžete ze základny sekat blok dřeva najednou, takže zbytek dřeva zůstane na místě. V tomto praktickém lesnictví je problém zkoumaný Isaacem Newtonem, že nemůžeme nejprve vzít kousek z kořene a zbytek nechat plavat ve vzduchu, ale musíme pokácet celý strom. Někdy dochází k hnilobě.
V tomto praktickém lesnictví existuje problém, který zkoumal Isaac Newton, že nemůžeme nejprve vzít kousek z kořene a zbytek nechat vznášet se ve vzduchu.
Větším problémem než pálení shnilého dřeva jsou neupravené mladé lesy. K získání trvanlivých dřevěných výrobků je zapotřebí polenové dřevo. A lovit ji bez lesních hospodářských opatření je nesmyslné. Naštěstí se v tuto chvíli dřevo nasbírané z ostřic řízeně dodává do energie, aby lidem vytopilo obydlí a zajistilo, že například uhlí nebude potřeba. V teplárnách jsou emise minimalizovány pomocí částicových filtrů a praček spalin.
Dřevo také nekontrolovatelně hoří. Situace v amazonských pralesích je hrozná. Emise z lesních požárů v září byly nejvyšší za posledních 20 let. Pokud jde o rozlohu, v posledních třech letech v průměru každý rok v Brazílii shořel slušný kousek hrabství Uusimaa. Tyto stromy pouze ohřívají atmosféru a budoucnost spálených oblastí je mnohem temnější než finský les, který byl poprvé prořícen. Alkoholistický les jen urychluje svůj růst.
Evropský parlament odhlasoval, že po roce 2030 již nebudou energetické odpady a zbytky po těžbě považovány za obnovitelné zdroje energie jako celek a jejich podíl na výrobě energie by se měl snížit. Ostatně v létě bylo odhlasováno, že zemní plyn lze zahrnout do rámce udržitelného financování. Navrhuji, aby Evropský parlament dále hlasoval o tom, zda je Země plochá nebo kulatá.