The Washington Post je americký deník založený 1877 ve Washingtonu, D.C. v současnosti vlastněný společností jedním z nejbohatších lidí na světě Jeffem Bezosem – vlastníkem internetového prodejce Amazon.com. The Washington Post patří nebo spíše už by se mohlo psát patřil mezi největší tituly na novinovém trhu v USA. Největším historickým případem novinářů tohoto deníku je pravděpodobně aféra Watergate, která měla za následek odstoupení prezidenta Richarda Nixona.
Na začátku roku 2026 přišlo o práci v Washington Post přes 300 novinářů a generální ředitel Washington Post Will Lewis okamžitě rezignoval. Důvěra veřejnosti v deník Washington Post a mainstreamová média klesla ve Spojených státech Amerických na historické minimum.
„ Denník Washington Post … by si zasloužil pochvalu za to, že slouží účelu, který Otcové zakladatelé tak jasně viděli.“ – Soudce Nejvyššího soudu Hugo Black, 1971
„Nikdy by mě nenapadlo, že by deník Washington Post úmyslně překrucoval svou vlastní žurnalistiku.“ – Šéfredaktor redakce deníku Washington Post , 2025
4. února 2026 deník Washington Post propustil více než třetinu svých zaměstnanců, tedy asi 300 reportérů. O sedmdesát dva hodin později generální ředitel a vydavatel Will Lewis náhle rezignoval – což je další kapitola volného pádu kdysi svobodného tisku.
Po letech postupného úpadku v celém odvětví začalo krveprolití v žurnalistice naplno zhruba před dvěma lety. Tehdy deník Post spolu s Los Angeles Times, časopisem Time, Sports Illustrated, Forbes, Business Insider a NBC News propustil stovky zaměstnanců a zároveň ztratil i předplatitele.
„Abychom byli přesvědčiví, musíme být věrohodní; abychom byli věrohodní, musíme být důvěryhodní; abychom byli důvěryhodní, musíme být pravdomluvní. Je to tak jednoduché.“
Mluvící hlavy zmiňovaly ekonomiku, pracovní otázky a digitalizaci. Problém však nespočívá v rozvahách, růžových účetních zápisech ani technologiích, ale v nedostatku důvěry.
Veřejnost to nemůže říkat jasněji: Už nevěří těm, kteří mají na starosti informování o novinkách. Průzkum za průzkumem ukazuje, že méně než polovina Američanů důvěřuje médiím. Nemělo by proto být překvapením, že se reportéři umisťují na spodních příčkách žebříčků profesí, kterým veřejnost důvěřuje – těsně nad kongresmany a lobbisty a pod prodejci aut. Jediným stálým majákem pravdy v žurnalistice v tomto století je zřejmě Weather Channel – možná proto, že je u něj nejsnadnější ověřovat fakta. (Pojď sem, Martho, otevřeme okno a podíváme se .)
Co se týče ostatních, no, pokud vás GPS navigace zavede ke stromu, použijete místo toho mapu. Pokud vám chirurg vyndá močový měchýř, aby vám vyřešil zánět slepého střeva, najdete někoho, kdo se skutečně naučil anatomii. A pokud vám váš zdroj zpráv neposkytne žádné novinky, odhlásíte se z odběru.
Mnozí z nás si pamatují Post takový, jaký býval: četli ho všichni, mnozí ho respektovali a báli se ho ti na vysokých místech, kteří měli co skrývat. Jeho zprávy a odhalení volala mocné k odpovědnosti, kladla nepříjemné otázky a informovala veřejnost, čímž ztělesňovala dozorčí roli čtvrté mocnosti.
Reportér aféry Watergate Bob Woodward to vyjádřil nejlépe: „Noviny, které jsou skutečně nezávislé, jako například The Washington Post , mohou stále agresivně vyšetřovat kohokoli nebo cokoli bez jakýchkoli omezení.“
Ale to bylo tehdy. Dnes je hlavní funkcí Postu sloužit jako varovný příběh o tom, co se stane, když noviny přestanou sloužit především svým čtenářům.
Kvůli tomuto nejnovějšímu debaklu deník Post ztratil sportovní rubriku, knižní sekci ani podcast „Post Reports“. Místní i mezinárodní kanceláře publikace jsou nyní jen zmenšenými kostrami svého dřívějšího já.
List Post uvádí: „Tyto kroky mají posílit naši pozici a zostřit naše zaměření na poskytování osobité žurnalistiky, která odlišuje list Post .“
Ani když deník informuje o sobě, nedokáže se přimět k tomu, aby řekl pravdu.
Příliš mnoho kdysi mocných platforem ztratilo veškerou svou moc, když ztratily ze zřetele skutečnou měnu žurnalistiky: důvěru.
Před šedesáti třemi lety, v jednodušší době televizních zpráv, to Edward R. Murrow vyjádřil takto: „Abychom byli přesvědčiví, musíme být uvěřitelní; abychom byli věrohodní, musíme být důvěryhodní; abychom byli důvěryhodní, musíme být pravdomluvní. Je to tak jednoduché.“
Je to tak jednoduché.
Washington Post zapomněl na své čtenáře. Postupem času i on bude vzdálenou vzpomínkou.