Bohyně Matky v panteonu

Pro lepší pochopení postavení bohyň-matek v panteonu si musíme uvědomit, jakou významnou úlohu na jeho vytváření sehrála jednotlivá lokální kultovní střediska městských sumerských států, která svým významem a postavením nemohla být v panteonu bohů opomenuta. Mezi nejvýznamnější takováto střediska patřila města: Eridu, v jehož panteonu byl nejvýše postaven Enki s Ninchursagou, dále Girsu-Lagaš v čele s bohem Ningirsuem a bohyní Babou, Nippur v čele s bohem Enlilem a jeho chotí Ninlil, dále město Ur, v jehož čele stál měsíční bůh Nanna se svou chotí bohyní Ningalou a Uruk s posvátnou čtvrtí bohyně Inanny, stejně tak s významným střediskem kultu boha Ana. Mezi těmito městskými státy docházelo k náboženskému synkretismu, který postupně krystalizoval v panteon sumerských bohů. Na jeho vytváření však měly vliv i mocenské spory a konflikty, které však již do skladby panteonu nezasahují nijak drastickým způsobem, ale přesto na jeho podobu měly nezpochybnitelný vliv. Během vlády první dynastie lagašské dochází k posilnění kultu bohyně-matky Baby a Boha Ningirsua, poté co se této dynastii, za vlády panovníka Eanatuma, podařilo přechodně ovládnout Ur, Uruk, Kiš a další města po porážce Umy, avšak byl to až panovník Uruinimgina, který prosadil rozsáhlou sociální reformu, ve které mimo jiné uznal majetkové nároky lagašských chrámů a vrátil jejich majetek, čímž posilnil i jejich vliv a význam.44 Brzy však již mezi léty 2355 -2340 př.n.l. vládce Umy Lugalzagezi poráží v odvetném úderu Lagaš a dobývá další města, přičemž hlavním městem jeho „říše“ se stal Uruk a za hlavu bohů prosazuje boha Enlila s rezidencí v Nippuru.45 Poté co se kiššského trůnu ujímá Sargon akkadský, kolem roku 2350 př.n.l a dobyl téměř celou Babylonii, povýšil Inannu na bohyni války a vystavil ji dokonce chrám ve svém sídelním městě Akkadu, které bohužel doposud nebylo nalezeno.
Podporou kultu Innany(Ištary) tak Sargon pomáhá k její popularizaci. Je nutné zmínit, že Akkadové jinak do mezopotamského panteonu bohů zvláště nezasahovali, jejich božstva pomalu splynula s těmi sumerskými, jejichž jména byla jen „poakkadizována“, přičemž do sumerského panteonu začlenili jen několik svých bohů. Po 150 letech za nástupců Sargona Akkadského dochází k rozpadu Akkadské říše pod náporem Gutejců, přičemž následovalo 100 let trvající opětovné období městských států, kde postupně v bojích o hegemonii získává na vrch druhá dynastie z Lagaše, která se proslavila hlavně péčí o své chrámy a jejich výstavbou, tedy podporou jejich lokálního kultu. Brzy je však tato dynastie podmaněna III. Dynastií z Uru(2100-2000) pod vedením Urnammua. Jak k této vládě došlo, vykládá Urnammu v prologu ke svému zákoníku: „Po stvoření světa rozhodli velcí bohové An, Enlil, že nad Sumerem bude vládnout Ur a nad Urem bůh měsíce Nannar.“46 Čímž došlo samozřejmě i k posilnění jeho kultu. Nejvýznamnějšího postavení bohů v panteonu tak dosáhli převážně bohové, kteří byli jednotlivými dynastiemi či panovníky podporovány, či respektovány. Nesmíte tedy ubírat významu průběhu sumerských dějin na podobu jejich panteonu.

Nejstarší snahy o hierarchizaci božského panteonu se datují do třetího tisíciletí. V té době bylo Sumerům známo již tisíce bohů, jejichž počet se odhadem pohyboval kolem tří až dvou tisíc.47 O těchto snahách vynakládaných za účelem zpřehlednění a snazší orientaci ve velkém počtu bohů, jsou jasným důkazem seznamy bohů, jejichž jména byla řazena dle jejich důležitosti od nejvyšších božstev po ta méně významná.
V těchto seznamech vždy figurovaly mezi nejvyššími božstvy i bohyně matky. V seznamech nalezených v Šurrupaku a Tell Abú Salábích, jejichž datace se pohybuje kolem roku 2600 př. n.l., se nejspíše vyskytuje bohyně Belét-ilí, označená ideogramem pro Innanu, na třetí pozici.48 Pořadí je následující An – Enlil – Innana – Enki. Tradičně je v kanonizované verzi panteonu nejvyšší trojice, Jean Bottéro však připouští existenci nejvyšší božské čtveřice, pokud není opomenut ženský božský prvek v seznamu bohů v podobě Innany, jenž je podle Bottéra bohynímatkou Bélet-ilí, ve smyslu mateřské bohyně, nikoliv ve smyslu sexuální lásky, kterou by prezentovala Inanna. O čemž svědčí nejspíše i fakt, že v době těchto seznamů nebyl kult Innany tak rozšířen. Dnes badatelé připouští paralelní existenci kultu dvou Innan, čemuž nasvědčují určité souvislosti, např. Inanna byla dávána do souvislosti, jako manželka Ana či milenka, přičemž incestní „partnerství“ bylo mezi bohy nepřípustné, což by mohlo naznačovat, že se jedná o jinou Innanu, či jinou bohyni s jejím přízviskem, jak se domnívá Bottéro. Z postavení Innany (Belét-ilí) v těchto starých seznamech, můžeme usuzovat, že bohyně matky v jejich dobách měly stále silné postavení v náboženských představách Sumerů.