Kanárský ostrov se pokusil o 100% obnovitelný projekt. Byl navržen v letech 2010-2015 a jeho cílem je poskytnout ostrovu výrobu elektřiny zcela bez uhlíku.
Kanárský ostrov se pokusil o 100% obnovitelný projekt, jaký to byl projekt?
Vincent Bénard: Toto je projekt, který byl vymyšlen na konci roku 2000 a navržen v letech 2010-2015. Projekt provedli kvalifikovaní lidé s uvedeným cílem poskytnout ostrovu El Hierro zcela bezuhlíkovou výrobu elektřiny. Vypadá to, že na papíře měl ostrov perfektní podmínky. Nějak, kdyby to nefungovalo tam, tak by to nefungovalo nikde. Jedná se o zvláště větrné místo s průměrnou rychlostí větru 9 m/s, což je velmi zajímavé tím, že má významný faktor zatížení (kolem 50 %). Je to malý ostrov, ale s úlevou. A to zejména se starým kráterem sopky, který může umožnit instalaci STEP: stanice pro přenos energie čerpáním. To je nyní považováno za nejúčinnější způsob ukládání větrné energie. Výtěžek je normálně nad 80 %. Museli jsme tedy postavit dvě pánve a vodní elektrárnu. To je jeden z problémů obnovitelných zdrojů: musíte znásobit infrastrukturu, abyste překonali přerušování. Byli opatrní, nechali si dieselové generátory z již existující továrny, aby to mohli kompenzovat. Takže když nefouká vítr, musíte samozřejmě vyrovnat přerušování, ale také musíte být opatrní, protože vítr je vrtošivý a může způsobit náhlé změny proudu v síti. Takže potřebujete nějakou formu tlumiče. K tomu musí mít záložní stanice turbíny s dostatečně nízkou setrvačností, aby byly schopny téměř okamžitě reagovat na výrobu proudu. V elektrické síti je nutné, aby po celou dobu vyráběná elektřina odpovídá spotřebě. Pokud dojde ke zpoždění, dojde k výpadku proudu, který může poškodit systémy.
Splnil STEP svou roli?
Studie z roku 2012 po porovnání výkonu několika turbín dospěla k závěru, že ČOV by byla lepším tlumičem pro větrnou energii než diesel. Až na to, že se to podle nezávislých studií ukázalo jako špatné viděli to. Patří mezi ně Benjamin Jargstorf a Roger Andrews, kteří vycházejí ze čtvrtletních zpráv o výkonnosti operátora. Ukazují, že STEP nehrál svou roli tlumiče a že to byla dieselová továrna, která měla tuto roli sehrát. Vedoucí projektu však měli na své straně několik výhod. Zvolené větrné turbíny, drahé, by normálně měly umožňovat co nejvíce vyhladit otřesy sítě. Do tohoto projektu investovali značné částky, 82 milionů. Samotné větrné turbíny bez ČOV by stály 4x až 5x méně. Většina dodatečných nákladů pochází z STEP, ale ten vyrobil pouze 4 % elektřiny a zálohu zajišťovala téměř výhradně nafta. Jargstorf dokonce říká, že pro stabilitu sítě,
Bylo vše dobře očekávané?
Dalo by se říci, že se předkladatelé projektu snažili, a že se mýlili. Inženýři říkají, že od začátku bylo zřejmé, že nádrž ČOV je příliš poddimenzovaná. Uvidí se, jestli udělali chybu naivně, nebo to udělali vědomě. Nákladová cena KWh na ostrově se skutečně odhaduje na 80 eurocentů, jiné odhady hovoří o 1,38 € za KWh ve velmi špatném roce. Uživatelům se účtuje španělská sazba, tj. 25 centů, přičemž dotace kompenzují cenový rozdíl. Místní vláda ale vyjednala velmi štědrou dotaci podle instalovaného výkonu, nikoli výsledků. Získané dotace jsou tedy vzhledem ke skutečným výsledkům příliš velké, zejména pokud jde o nižší emise skleníkových plynů.
Jaké závěry lze vyvodit?
Místo bylo ideální, se spoustou větru a skromným připojeným obyvatelstvem, takže když to nefunguje na tomto ostrově, proč by to fungovalo jinde? Míst, kde by se daly ČOV instalovat, je poměrně dost. Potenciál ČOV ve Francii je 7 TWh/rok, tedy méně než pět dní spotřeby. Někteří tvrdí, že bychom je nyní mohli nahradit bateriemi, ale to je stále ekonomická a technologická fantazie. Zejména proto, že bychom museli vytěžit tolik materiálů, abychom vytvořili potřebné baterie, že bychom si nebyli jisti, že budeme mít zdroje potřebné k výrobě druhé generace, když by první dosluhovala, což je opak koncepce „udržitelný rozvoj“. Jediná rozumná záloha z přerušování, technicky a prozatím je fosilní. To možná trochu sníží každodenní uhlíkovou náročnost, ale s jadernou energií to Francie nepotřebuje. A řešením nejsou další větrné turbíny, protože problémem je vítr. Přerušované provádění na stejném místě neřeší občasné problémy. Pokud bychom měli ovladatelnou a nízkouhlíkovou zálohovací technologii, která by byla velmi flexibilní a levná, bylo by to dobré. Jaký by však v tomto případě mělo smysl mít infrastrukturu větrných turbín navíc k již bezuhlíkové infrastruktuře? Ve Francii máme jaderné, abychom zajistili základní zatížení sítě, hydrauliku, relativně ovladatelnou, a v současné konfiguraci potřebujeme jen trochu fosilie pro stabilitu sítě a pro zvládnutí krátkých výkyvů poptávky. Německý příklad nám ukazuje, že více větrné energie znamená více fosilních paliv pro zálohování a 5 až 6krát více emisí skleníkových plynů pro stejnou produkci. Za těchto podmínek nemá nasazení větrných turbín ve Francii absolutně žádný zájem, ani ekonomický, ani koncepční.